Zuzana Hoffmannová: Mám ráda výzvy

29.4.2015
DIAKONII ČCE naleznete na webu www.strediskocesta.cz

Zuzana Hoffmannová pracuje jako ředitelka DIAKONIE ČCE - střediska CESTA v Uherském Hradiště. Je člověkem, který se rád posouvá vpřed a rozvíjí. Její současnou největší motivací je zřízení nových služeb. 


Jaká je náplň vaší pracovní činnosti?

​​Především manažerská, která mě baví. Zajišťuji celkový chod organizace, řeším personální záležitosti, finance apod. "Ředitelování" plné porad u kafíčka si v podstatě ani nedokážu představit. K naší práci to nepatří.


Jak probíhá váš pracovní den?

Vyhodnotím priority a dokud nejsou hotové, neustoupím. Zdánlivě se jedná o sled operativních činnosti, běžná  řešení nějakých konkrétních problémů, ale dokážu si srovnat jednu k jedné a odmítám pracovat systémem pouhého záplatování děr.  Samozřejmě, že k této práci také patří naše prezentace na veřejnosti, čemuž přikládám velkou důležitost. Sociální oblast musí být lidem stále na očích, protože je nedoceněná.


​Jaké akce Diakonie pořádá nebo spoluorganizuje?

Navážu na předchozí odpověď. Možná se zdá, že organizace našeho typu jen shánějí peníze na svou činnost. Do jisté míry je to pravda, protože stát se s námi nemazlí a organizace jako my nikdy nestojí na výsluní marketingového zájmu, nýbrž na jeho opačném konci. Proto si musíme pomáhat sami​ a pořádat vlastní charitativní akce nebo se do nich zapojovat. Naší akcí je Kloboukový bál, který již má několikaletou tradici, nebo módní přehlídka, kde se modelkami a modely stávají veřejné známé osobnosti. S velkým úspěchem se setkal projekt Slovácká výzva, kdy si u nás lidé mohou vyzkoušet jízdu na invalidním vozíku a podívat se, jak to u nás vypadá. V nejbližší době se pak s námi lidé mohou potkat v květnu na Burze sociálních služeb. 



Jako první účastnice slovácké výzvy...

Jaká byla vaše předchozí profesní kariéra?

Největší etapu mého profesního života tvoří žurnalistika. Následně jsem rok vedla jeden evropský projekt. Do střediska jsem se dostala víceméně náhodou. Když středisko v roce 2006 hledalo v jistém krizovém období nového ředitele, tak jsem se přihlásila. V lednu 2007 jsem nastoupila motivovaná výzvou dostat středisko do lepší kondice, než v jaké bylo. Což se mi společnou usilovnou prací s mými kolegy podařilo. ​


​Jaké jsou vaše největší dosavadní úspěchy?

Jsem pyšná na to, že se nám středisko podařilo finančně stabilizovat. Prostory střediska dokážeme smysluplně využívat, nebo i účelně pronajímat jiným organizacím. V roce 2009 jsme vedle denního stacionáře otevřeli další službu, konkrétně Poradnu rané péče. Za obrovský úspěch považuji sestavení příjemného pracovního kolektivu. Mám tým lidí, za kterým stojím a kterému věřím. Proto si kladu ještě vyšší cíle a budu usilovat o otevření dalších služeb.


S jedním z účastníků "Slovácké výzvy"

Bylo období, kdy jste pocítila pracovní krizi?

Krize jsem taktéž zažila a nebylo jich málo. Ale považuji se za kreativního člověka hledajícího nové výzvy a ty mě motivují k další práci. 


Zažila jste v rámci své práce také situace, se kterými se člověk běžně nesetká?

Jednu dobu k nám do střediska chodil pán, který mě soustavně žádal o finanční pomoc. Byl přesvědčený, že organizace našeho typu takhle pomáhat prostě musí. Byla s ním těžší domluva, proběhly i nějaké vyhrůžky násilím. Nakonec se ale vše obešlo bez konfliktu.


Jak se vám pracuje ve vyloženě ženském kolektivu?

Tak to neberu. Jak u žen, tak i u mužů je to tak, že buď s někým vycházíte nebo nevycházíte.


Zmínila jste důležitost neustálého seberozvoje. Na co konkrétně se zaměřujete?

​Primárně se zaměřuji na rozvoj svých manažerských dovedností zejména v oblasti vedení lidí a time managementu.


Co vám práce dává a co bere?

Dává mi pocit naplnění, obzvlášť když se daný projekt podaří. Nejsem typ člověka, který by se hroutil, že něco nestíhá. Všechno má svůj čas a trochu stresu považuju za dobrý hnací motor. Zastávám názor, že by člověk měl umět skloubit svůj osobní i pracovní život.  A že by mi práce něco brala si nemyslím.  


Kde vidíte Diakonii za pět let?

Především bych si moc přála, abychom mohli veřejnosti nabídnout již zmiňované další služby. Také bych byla moc ráda, kdyby se nám podařilo zrekonstruovat budovu, v níž sídlíme. 


Kdo je vaší inspirací?

Líbí se mi Bistro a Café 21, kde pracují lidé s postižením. Krom toho, že je to perfektní forma jejich integrace do společnosti, je u nich moc hezky a jídlo nemá chybu. Když na "poobědový" dezert, tak jedině tam :-)  

Připravil: Aleš Durďák 


Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Zuzana Hoffmannová: Mám ráda výzvy

Reklama