Vraždí se na severu jinak?

20.2.2014
Pravděpodobně ano, jak jinak si vysvětlit již několik let trvající čtenářskou popularitu tzv. severské krimi, tedy detektivních románů autorů ze severských zemí. Zapomeňte vážení na slečnu Marplovou nebo lorda Petra, žebříčku nejpůjčovanějších knih dnes vládnou jména jako Stieg Larsson, Jo Nesbo, Heninng Mankell, Lars Kepler nebo Mari Jungestdt, a právě nad tímto fenoménem bych se chtěl zamyslet.

Všechno vlastně začalo prvně jmenovaným autorem, Stiegem Larssonem, u něhož se zvláštním způsobem setkalo několik okolností, které měly později neskutečný dopad na celý žánr kriminální literatury. Larsson zemřel v roce 2004, a do své smrti napsal pouhé tři knihy: Muži, kteří nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda, později souhrnně označované jako Milénium. Všechny ovšem vyšly až po jeho smrti a okamžitě si získaly ohlas čtenářů.


Takřka vzápětí se Milénia chopili švédští filmaři a vznikla filmová i televizní adaptace, která dosáhla největšího úspěchu v dějinách skandinávské kinematografie.


A objevila se i americká verze prvního dílu, v níž hlavního protagonistu ztvárnil agent 007 Daniel Craig. Zkrátka peníze se sypaly ze všech stran, ale protože zesnulý Larsson už nic nenapíše, tak se začal hledat někdo, kdo píše jako Larsson. Toho samozřejmě využila severská nakladatelství a vydala v rychlém sledu několik desítek autorů, kterým dala podtitul – nový Stieg Larsson.


Když jsem si procházel jednotlivé tituly severských autorů, nestačil jsem se divit, kolik mají v Norsku, Dánsku či Švédsku ocenění za nejlepší krimi román roku. Například v roce 2012 vyšlo v České republice minimálně sedm titulů, které se honosily výše uvedeným podtitulkem. I velmi renovovaná nakladatelství (nebudu jmenovat) překopala své ediční plány tak, že nyní spíše připomínají kdysi populární českou detektivní edici Smaragd. A není divu, neboť severská krimi je již několik let zárukou ekonomického úspěchu a výrazně ovlivňuje celý český knižní trh.


Proč je tedy zrovna tento žánr tak oblíbený, vraždí se snad na severu jinak, než jinde v Evropě? Prolistoval jsem některé severské šlágry a zjistil jsem následující.


Fantazie autorů nezná hranic, rafinovanost a způsoby prováděných vražd někdy svádí k myšlence, zda sami autoři nejsou ve skutečnosti psychopati, popisující své vlastní zážitky.

Kam se na ně hrabe kdysi proslulá americká drsná škola, přestavovaná řízky typu Steva Carelly nebo Phila Marlowa, ve srovnání se severskou krimi připomínají spíše obskurní postavičky ze seriálu 30 případů majora Zemana. Ale to bychom několikaletý úspěch tohoto žánru příliš zjednodušili, pravda je daleko složitější. Většina recenzentů se omezuje na tvrzení, se kterými je možné souhlasit: severské detektivky jsou dobře a svižně napsané příběhy ze současnosti, ve kterých je napětí situováno v málo známých kulisách. Jsou to strhující texty, které člověka „přibijí k židli“. K tomu přidejme vlivy klimatu, které dodávají skandinávským thrillerům neopakovatelný ráz, cituji: „Chlad a tma severského podnebí, při kterém jsou dveře na petlici, závěsy zatažené, poskytuje autorům detektivek ideální prostředí.“


Nutno ale dodat, že díky obrovskému boomu dochází ke zvláštní situaci, že se s vlnou zájmu svezli i autoři, kteří u nás před 10 - 15 lety vyšli naprosto bez povšimnutí a máme je z té doby i v Knihovně BBB. Vezme se jen nová atraktivnější obálka, dodá se podtitul nástupce Stiega Larssona a nový trhák je na světě.


Nicméně, nezbývá než závidět, neboť v naší kotlině se zatím žádný Larsson nevyskytuje a vrcholem české krimi tak stále zůstává pan rada Vacátko s inspektory Mrázkem, Brůžkem a Boušem…


Radovan Jančář, ředitel Knihovny BBB

www.knihovnabbb.cz ​​


Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Vraždí se na severu jinak?

Reklama