Sylva Matuštíková - I lidé s postižením mají právo na důstojný život

20.3.2015
DIAKONIE ČCE nalezente na webu www.strediskocesta.cz

V běžném životě se určitě jako já střetáváte s řadou osobností, o kterých se nedočtete v různých periodikách, ani se o nich nemluví v hlavním vysílacím čase televizních zpráv. A přesto tu jsou, v mnoha případech o takový druh pozornosti nestojí. Proto mne potěšilo, že jsem dostal příležitost vám představovat některé z nich, kteří nezištně pomáhají druhým a současně jim takový druh pomoci dává do života smysl.

Sylva Matuštíková pracuje v Diakonii ČCE - Uherské Hradiště na pozici pracovníka přímé péče šestým rokem. V původním povolání nespatřovala životní naplnění a rozhodla se pro radikální změnu. Vždy chtěla pracovat s dětmi a práce v Diakonii tak splnila její životní poslání, tedy pomáhat druhým lidem.


Jak probíhá Váš běžný pracovní den?

Do práce přicházím kolem půl osmé ještě před tím, než klienti přichází do stacionáře. Následně připravuji pití a jídlo. 

Mým úkolem je zajišťovat klientům různé aktivity jako jsou manuální činnosti, sportovní aktivity a různé formy terapií.

Dá se tato práce s mentálně postiženými klienty nějak blíže specifikovat?

​Mentálně postižení lidé mají dětské prožívání. Můj první dojem nebyl úplně příjemný, ale čím více s těmito lidmi pracuji, tím více je mám ráda. Především si myslím, že všichni tito lidé mají právo na důstojný život na tomto světě. Mou prací je snaha jim tuto důstojnost zajistit.


Tento typ práce se dá považovat za formu určitého poslání. Jak se člověk jako Vy k takové práci vůbec dostane?

Původně jsem vystudovala oděvní průmyslovou školu. Tato práce mě sice bavila, ale vnitřně nenaplňovala tak, jak bych si představovala. 

Při dvouleté praxi jsem si tehdy uvědomila, že mým životním posláním je práce s dětmi. Ve chvíli, kdy se mi naskytla možnost pracovat s mentálně postiženými klienty, brala jsem tuto životní křižovatku jako výzvu. Momentálně pracuji v Diakonii šestým rokem.

Co Vám tato práce dává a co Vám naopak bere?

S klienty prožívám bezprostřední lásku, vycházející z každodenní péče. Současně mě tato práce naplňuje a považuji ji za smysluplnou.

Náročnost tohoto povolání spočívá ve velké spotřebě duševní i fyzické energie, která je pro tuto péči nutná. Momentálně jsem ve fázi, kdy hledám různé cesty, kde bych mohla energii získávat. Tou hlavní pozitivní energií je pro mě především moje rodina.

SPOLEČNÁ ČINNOST

Slovo závěrem...

Připravil: Aleš Durďák

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Sylva Matuštíková - I lidé s postižením mají právo na důstojný život

Reklama