Šokující přiznání: Jsem „vyřízená“ matka

9.5.2014
Tak teď se mi opravdu zatmělo před očima… Před pěti minutami jsem měla vyjet z domu a místo toho honím svoji dceru po domě a snažím se na ni dostat alespoň nějaké oblečení. Naděje, že schůzku stihnu na čas, je nulová, což je pěkný průšvih. Už zase... Dcera v tom samozřejmě nevidí problém a na rozdíl ode mě si myslí, že je to obrovská sranda, a není důvod, proč by měla přestat. Cítím, že začínám „najíždět do automatického režimu“ a napadají mě věty jako: „Okamžitě přestaň!“ nebo „Pojď hned sem, nebo uvidíš!“ nebo ostřejší: „Pojď už se **** obléct, nebo ti takovou pleštím…“. Mlčím a supím. Dcera zrychluje tempo a hurónsky se řehtá… Zatínám pěsti a proklínám své rozhodnutí být odpůrce fyzických trestů. Co proboha teď?

Znáte to? Taky si někdy nevíte rady s vlastními emocemi a je pro Vás těžké zvládat náročnější situace „bez výbuchu“? Je to šokující přiznání, ale já mám taky někdy pocit, že už dál nemůžu. Ale mám pro Vás pár fint, které Vám situaci mohou ulehčit.

Finta č. 1: Neberte si situaci osobně!

Já vím, je to těžké (v té chvíli jste PŘESVĚDČENI, že on/ona mi to dělá určitě naschvál!!!), ale pokuste se odpoutat a myslet na to, že Vaše dítě potřebuje emocionálně dozrát a nemá to nic společného s Vámi. Děti do tří let navíc nejsou schopny dělat nic naschvál, protože nemají potuchy o tom, že někdo ostatní má nějaké pocity.


Finta č. 2: Nic sobě ani svému dítěti nevyčítejte!

Ano, opravdu nejste strašná matka/strašný otec. Emoce má každý a je to v pořádku. Vaše dítě není fracek, není divné.  Je přirozené, že vyjadřuje emoce. A ani jeden z Vás by se neměl léčit  :-)


Finta č. 3: Zkuste některou z antistresových technik

Nebojte, není to nic pro psychopaty:-) Několik metod Vám předkládám, vyberte si to, co se Vám nejlépe osvědčí.

  1. Nádech – výdech, a pěkně zhluboka
  2. Počítám do deseti (funguje na mírné „nerváky“)
  3. Studená voda – napiju se, omyju si obličej, ruce…
  4. Buším do polštáře nebo něčeho měkkého (pevné materiály nedoporučuji, mohlo by to skončit rukou v sádře)
  5. Opustím prostor, dítě ponechám svému osudu
  6. Odejdu a zařvu z plných plic (funguje i na těžké situace:-)

Finta č. 4: Připravte se na příště!

Myslete na to, že někdy je holt hůř a učiňte preventivní opatření (začněte se chystat dříve, ať se nedostáváte do časového presu, dovolte dítěti vybrat si ze dvou variant atp.). Je dobré pracovat na sobě, abyste měli dostatek sil pro své děti. Chceme je přece vychovat silné, sebevědomé. Pracujte na své emoční inteligenci, opravdu to pomáhá! A nejen při výchově dětí ;)


Někdy si povíme zase o tom, když má „záchvat“ Vaše dítě, mezitím se mrkněte na to, jak by to vypadalo, kdyby se dospělí chovali jako batolata :-)

Připravila: Hana Syslová Vlčková


 www.miniskolka-monte.cz

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Šokující přiznání: Jsem „vyřízená“ matka

Reklama