Petra Kašná: Podvědomě jsem cítila, že sem patřím

27.3.2015
V běžném životě se určitě jako já střetáváte s řadou osobností, o kterých se nedočtete v různých periodikách, ani se o nich nemluví v hlavním vysílacím čase televizních zpráv. A přesto tu jsou, v mnoha případech o takový druh pozornosti ani nestojí. Proto mě potěšilo, že jsem dostal příležitost vám představovat některé z nich. Ty, kteří nezištně pomáhají druhým a současně jim takový druh pomoci dává smysl života.

Petra Kašná pracuje v DIAKONII ČCE Uherské Hradiště na pozici pracovníka přímé péče sedmým rokem. Dříve se věnovala kreativní činnosti a práci v Diakonii si vysnila ještě dávno předtím, než do ní nastoupila.


Jak probíhá váš běžný den?

Den začíná přípravou snídaně a čaje. Poté, co přivítáme naše klienty, věnujeme společný čas různým terapiím, chodíme na procházky a výlety, zúčastňujeme se různých akcí. Nedávno to bylo například loučení se zimou, kdy jsme vynášeli Morenu.


Co vás přivedlo k této práci?

​Podvědomě jsem cítila, že sem patřím. Předtím jsem pracovala jako aranžérka v květinovém studiu. Díky tetě, která má v Diakonii syna,  jsem toto prostředí znala a věděla,  jak to tady funguje. Po mateřské dovolené jsem absolvovala rekvalifikační kurz a začala v Diakonii pracovat. Kreativní činnosti se ale věnuji i nadále.


Jaké bylo největší překvapení, když jste sem poprvé přišla?

​Hned při prvním kontaktu jsem cítila, že jsem přišla do zcela jiného prostředí. Do čistého světa plného lásky, kde je mi velmi dobře. Ze začátku jsem moc nevěděla, jak mám k lidem s postižením přistupovat, cítila respekt. Postupně jsem si k nim našla cestu.

Za dobu svého působení jsem se naučila nastavit si hranice. Na začátku jsem byla zcela otevřená, veškeré emoce na sebe nechala působit a tím pádem si přenášela práci domů. A to nebylo dobře. Je důležité na sobě pracovat a získávat zkušenosti. Současně jsem se naučila dobíjet energii, kterou hledám v tvorbě, tanci a v přírodě.



Máte nějaký zážitek, na který si v souvislosti s vaší praci vzpomenete?

Maminka měla jedenáctiletou dceru, která byla předtím v domácí péči. Na maminku byla velmi fixovaná a i z toho důvodu se maminka obávala zařazení dcery do naší péče. Postupem času se dívka upnula také na mě, což  se u mě projevovalo formou obrovské vyčerpanosti a únavy. Pak jsem na radu jedné terapeutky pochopila, že je to díky strachu holčičky ze samoty, která to kvůli svému postižení nemohla vyjádřit. Postupně se zbavila strachu, začala mě velmi vnímat a získala ve mně jistotu, což jí pak zdravotně pomohlo.

Co vám vaše práce přináší a čím strádáte?

​Práce sama o sobě mě naplňuje a současně občas i vyčerpává. Ale jsou to dvě spojené nádoby, které nejdou oddělit. Takto jsem šťastná.

Společná činnost

SLOVO ZÁVĚREM...

Připravil: Aleš Durďák

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Petra Kašná: Podvědomě jsem cítila, že sem patřím

Reklama