Miroslava Veselá: Lidé s mentálním postižením nejsou zákeřní

30.3.2015
DIAKONII ČCE naleznete na webu www.strediskocesta.cz

Miroslava Veselá pracuje v DIAKONII ČCE Uherské Hradiště na pozici pracovníka v přímé péči devátým rokem. Dříve se na úřadě věnovala administrativní činnosti. Díky práci v Diakonii se rovněž dostala k muzikoterapii, která ji velmi naplňuje.

Jak probíhá váš běžný den?

​Vždy když se ráno společně sejdeme, tak začínáme běžnými provozními věcmi jako je příprava prostor pro příchod klientů (invalidní vozíky, žíněnky, speciální sedačky apod.) a před začátkem běžného dne máme takovou miniporadu, kdy si rozdělíme klienty, se kterými se bude pracovat, protože každý máme určitou specializaci. Takže si určíme kdo z pracovníků bude mít na starosti dané klienty s konkrétní denní náplní, případně se domluvíme na některé ze skupinových aktivit.

V průběhu dopoledne přicházejí první klienti. Část jde do školy, protože zde máme detašované pracoviště základní a mateřské školy speciální a také klienty, kteří již povinnou školní docházku dokončili. V dopoledních hodinách se soustřeďujeme na různé aktivity, zaměřené na naplňování osobních cílů klientů. V rámci možností tak pracujeme na tom, abychom pracovali na jejich soběstačnosti. Vše záleží na míře postižení a aktuální kondici klientů. Snažíme se, aby jim mezi námi bylo příjemně a cítili se mezi námi dobře.

Jak jste se k této práci dostala?

Studovala jsem Střední ekonomickou školu v Uherském Hradišti, a následně jsem pracovala na úřadě, což byla naprosto odlišná činnost, než které se věnuji nyní. Po mateřské dovolené jsem hodně přemýšlela a zjistila, že práce úředníka mne tolik nenaplňuje.

Proto jsem hledala to, co by mě bavilo. Původně jsem se chtěla věnovat osobní asistenci postiženým dětem. Proto jsem aktivně začala s hledáním vzdělávacích kurzů a ocitla se v Diakonii ČCE, kde jsem se specializovala na kurz pracovníka v sociálních službách, který částečně splňoval mé požadavky osobní asistenční služby.

Díky této práci jsem se také dostala k muzikoterapii, která je mým velkým koníčkem. Předchozí povolání bylo pro mě plusem, neboť i v současném zaměstnání je administrativní činnosti třeba.

Jak náročný pro vás byl přechod do jiného prostředí?

Od začátku jsem byla nadšená, protože to bylo diametrálně jiné prostředí, než na které jsem byla dříve zvyklá. Lidé s mentálním postižením nejsou zákeřní a hned vám dají najevo své emoce a prakticky hned víte, na čem jste. Svým specifickým způsobem vám dokáží sdělit, co jim je a není příjemné.

Od prvního dne jsem tuto práci vnímala jako jakýsi skok do jiného světa, kde se do jisté míry žije jinak, než v běžném životě. V tomto prostředí se neřeší kličky a intriky běžného světa. 

Současně je to také tím, že si zde v pracovním kolektivu sedíme i mezilidsky a jsme schopni fungovat bez větších problémů. Těchto věcí si velice cením, protože pokud na pracovišti fungují mezilidské vztahy, tak je to k nezaplacení. 









SPOLEČNÁ ČINNOST

Máte nějaký netradiční zážitek ze své práce? 

Když to vezmu do důsledku, tak zde je nevšední každý den. Pracujete s lidma, kteří jsou na vás do určité míry závislí, na druhou stranu vám vaši vloženou energii vrací zpět. A to považuji v dnešní uspěchané době, postavené na výkonu, za velkou vzácnost. A to je ta rovina, která mě baví, uspokojuje a naplňuje. 

Měla jste během své práce také krizi?

Krizi jsem cítila po pěti letech. Je to totiž doba, která se udává jako "životnost" pracovníků v sociálních službách. Řešení této krize jsem pak nalezla v muzikoterapii. Díky tomu se mi syndrom vyhoření podařilo srovnat. 

​Co vám práce dává a co bere?

​Do určité míry mi bere energii. Tato práce totiž nejde odfláknout. Musíte být vždy připraveni na sto procent. Na druhou stranu mne práce obohacuje a jak jsem již předtím zmínila, tak se mi vynaložená energie vrací zpět. V rámci dobíjení energie si ráda zajdu do lesa, kde je klid a kde jsem na moment sama se sebou. 


                                                     Připravil: Aleš Durďák

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Miroslava Veselá: Lidé s mentálním postižením nejsou zákeřní

Reklama