Miloslava Koželuhová: Práce v diakonii je pro mě životním naplněním

9.6.2015
Pro Miloslavu Koželuhovou má snad den více jak čtyřiadvacet hodin. Dokáže totiž udělat spoustu práce. Postarat se o rodinu a současně alespoň v krátkosti využít volného času také sama pro sebe. V Diakonii v Uherském Hradišti pracuje čtrnáct let a umí se tedy na spoustu témat z neziskového sektoru podívat už s jistým nadhledem.

Jakou máte v Diakonii pracovní pozici?

V současné době pracuji na pozici účetní a ekonomka a k tomu jako pracovník v sociálních službách. S nadsázkou mohu říct, že jsem tady prošla snad všechny profese, které tu máme. Takže jsem postupně byla účetní, ekonomkou, uklízečkou, správkyní a pracovnicí v sociálních službách a dokonce i zastupující ředitelkou. 


Z jakého prostředí jste přišla do Diakonie?

Do Diakonie jsem nastoupila po rodičovské dovolené. Ještě předtím jsem byla mistrovou odborného výcviku učebního oboru přadlena, což byla kombinace praktické a pedagogické práce. Tuto zkušenost jsem částečně využila také v Diakonii. Přechod do jiného prostředí jsem vnímala pozitivně, toužila jsem totiž po změně. 


Zažila jste nějakou pracovní krizi? 

Za ty roky v Diakonii jsem prožila řadou krizí, neziskový sektor je totiž něco jako jízda na toboganu. Přesto všechno mě práce pořád naplňuje. Stále hledám cesty, jak něco zlepšit či inovovat a přes řadu problémů neztrácím naději, že bude lépe.

Jsem člověk, který potřebuje pomáhat, a když není komu, tak se vnitřně cítím neuspokojena. Pocit, že mohu někomu pomoci, patří k mému životu a považuji to za dobrý způsob, jak se vyhýbat osobním krizím.

Je něco, co vás po příchodu do Diakonie překvapilo? 

​Úplně prvním pocitem byl pocit naplnění. Okolím jsem sice moc podporována nebyla, ale vnitřně jsem cítila radost a nalezení smyslu života. 

Mám pocit, že mě svým způsobem posiluje, když vidím, jak se klienti s hendikepem dokáží radovat ze života a co všechno i přes něj dokáží zvládnout. 

Už poněkud hůře se mi sžívalo s ekonomickou podporou státu, jelikož "ufinancovat" sociální služby je velmi složité a je to čím dál horší. Finanční podpora totiž není taková, jakou bychom si představovali

Kam směřuje financování neziskového sektoru?

Byly doby, kdy bylo financování ze strany státu mnohem lepší, než je tomu dnes. Při mém příchodu do Diakonie v roce 2001 činila dotace od státu 70 % celkového rozpočtu. A díky podpoře Města Uherské Hradiště, které k nám bylo vždy velmi solidní, jsme si náš rozpočet v klidu ohlídali.

Dnes činí podpora od státu zhruba nějakých 35 - 40 %. Změnou zákona, kdy zákonní zástupci klientů dostávají příspěvky na tyto služby přímo do rukou, to znamená, že je vše postaveno na výběru od nich. A je jenom na nich, jak s penězi naloží.

Co vám práce dává a co naopak bere? A co netradičního jste v Diakonii zažila?

Práce mi dává životní naplnění, naopak mi bere spoustu času, až kolem dvanácti hodin denně.  

​Netradiční je v Diakonii každý den, zejména když jsem v kontaktu s klienty. 

Připravil: Aleš Durďák

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Miloslava Koželuhová: Práce v diakonii je pro mě životním naplněním

Reklama