Marian Vaňáč: profil fotografa

19.3.2014
Pokud jste z Uherského Hradiště nebo okolí, určitě znáte ateliér u Moravního mostu. Víte, že je to místo, kam můžete s jistotou kvůli fotkám zajít. Kdysi dávno byly v budově velké ateliéry i prostory, kde se vyvolávaly klasické filmy. S vývojem doby se hodně změnilo. Kinofilmy se vyvolávaly čím dál méně a průkazové fotky přešly částečně pod úřady. V důsledku toho měl fotoateliér namále. Před necelými 2 roky ho převzal fotograf Marian Vaňáč, který tuto práci dělá především proto, že ho baví. A tak ateliér žije dál a fotografický duch domu byl zachován.

Jak jste se dostal k fotografii?

Vlastně tak trochu oklikou. Od dětství jsem měl tvůrčí sklony, ale bavila mě především literatura a poezie. Tím se ale člověk moc živit nemůže. Protože jsem měl zároveň rád i technické věci tak nějak se skloubilo tvůrčí a technické ve mně a vyšla z toho fotografie. Malovat neumím, ale focení je spíš o vizích a představivosti a taky citu pro situaci. K tomu se nakonec připojuje ta méně poetická část, jak vše nastavit na foťáku a upravit v počítači.


Žijeme v digitální době, ale pořád jsou fotografové, kteří fotí výhradně postaru na kinofilm a nebo používají obojí. Jak je to u Vás?

Dnes už fotím v podstatě jenom digitální zrcadlovkou, která má snímač o velikosti kinofilmového políčka. Má to svoje obrovské výhody, co se obrazové kvality týká. Začínal jsem samozřejmě na analogu. To kouzlo je nenahraditelné, když je člověk zavřený v temné komoře a na papíře se začne objevovat obraz. Chvíle čekání a napětí jestli se fotka podařila... to už je v dnešní době pryč. Dnes je hit fotit všechno mobilem a hned po zmáčknutí spouště máme jasno. Vyšší řady telefonů fotí poměrně kvalitně, alespoň pokud je dostatek světla. Rozhodně to nezatracuji. Viděl jsem hodně skvělých fotek i z mobilů a dokonce např. někteří novináři pro tento účel mobil používají naprosto seriózně. Tam, kde je kladen největší důraz na okamžité odeslání a zpracování fotky se mobily začínají prosazovat. Osobně ale takto naštěstí pracovat nemusím. :-)


A kdybyste se mě zeptala jaký foťák je nejlepší...

Jaký foťák je nejlepší? :-)

(Smích...) S trochou nadsázky bych řekl, že ten největší možný s obrovským :-) snímačem, který jste ještě ochotná s sebou nosit. Takže pro někoho to může být výhradně mobil a jiný nemá problém třeba s několikakilovým "středoformátem". Je ale jasné, že zrcadlovka která leží jenom doma, protože je moc těžká, bude pro někoho tím nejhorším, co si mohl pořídit.


Myslíte si tedy, že technika fotografa nedělá, co je tedy nejdůležitější.

Principy jsou pořád stejné, ať už fotíme čímkoliv. Zásadní je rozumět světlu a využít ho v náš prospěch. Potřebujeme kreativní nápady a smysl pro kompozici...U reportáží se neobejdeme bez citu pro situaci a schopnosti zachytit ten nejdůležitější moment ve správný okamžik. Tady mají levné foťáky a mobily své limity. Opravdu to ale není jenom o drahé technice i když ta nám samozřejmě pomáhá dostat se snáz k našemu tvůrčímu záměru a v určitých situacích je naprosto nenahraditelná.


A co amatéři versus profesionální fotografové?

Já bych to takto radši ani nerozděloval. Najdou se amatéři, kteří fotí naprosto úžasně, protože mají všechny schopnosti, které má fotograf mít. A naproti tomu žel můžete narazit na profesionála, kterému řada důležitých věcí chybí. Nerozumí třeba ani takovým základům, jako že použitím přímého blesku na fotoaparátu naprosto zničí přirozenou světelnou atmosféru při focení portrétů. Od profesionála samozřejmě čekáme za všech okolností skvělý výsledek. Existují ale situace a nepříznivé podmínky, kterým se snažíme vyhnout a raději přesvědčit zákazníky, ať fotíme jindy nebo na jiném místě, protože i přes všechnu snahu by výsledek nestál za to.


Dokud budou zákazníci, kterým záleží na uměleckých a co možná technicky nejdokonalejších fotkách, tak fotografický obor bude fungovat.


Nebojíte se, že budete mít nedostatek práce, když fotí skoro každý?

Dokud budou zákazníci, kterým záleží na uměleckých a co možná technicky nejdokonalejších fotkách, tak fotografický obor bude fungovat. Trochu se ale bojím, že do jisté míry bude krásných fotek ubývat.


Proč ubývat? Nikdy se přece nefotilo víc a všude na internetu můžeme vidět skvělé snímky.

Ano, pokud beru fotografii jako celek vzniká spousta nádherných záběrů, řekl bych, že víc než kdy jindy. Když se ale zaměřím na portrétní fotografii, zdá se mi, že situace je úplně jiná. Nejvíc je to vidět, když mi zákazníci do ateliéru nosí fotky svých blízkých, kteří už jsou na druhém břehu. Chtějí porcelánové fotky na náhrobek a zjišťují, že vlastně nemají opravdu hezký snímek. Důstojný portrét, který by mohli použít. V 90% případů se „porcelánek“ dělá z průkazové fotky, která už sama o sobě není portrétním ideálem. Zvlášť ty dnešní, které se fotí striktně z čelního pohledu. Někteří zákazníci nemají žel ani takovouto fotku a tak jsou nucení použít snímek 20 nebo i 30 let starý, nebo velmi nekvalitní. Situace bude ještě mnohem horší, pokud budeme mít k dispozici jenom průkazovou fotku z úřadu a navíc s vodoznakem. Ale dokonce i u mladých lidí to nemusí být i přes nadprodukci fotografií o moc lepší. Většinou se totiž fotí akční nebo legrační fotky, ale hezký portrét třeba nemají žádný.


Ani by mě nenapadlo, že v dnešní době, kdy se tak moc fotí mají lidé problém najít byť jeden jediný hezký portrét.

Je to přesně tak. Nevěřila byste kolik fotek už jsem retušoval a zachraňoval, abychom se dostali alespoň k trochu použitelnému výsledku. Přitom by stačilo jednou za pár let zajít do ateliéru a nechat si vyfotit alespoň jeden hezký portrét. Třeba jen tak pro radost svým blízkým nebo do životopisu. Třeba právě i díky fotce může dotyčný získat lepší práci.


Co všechno zákazníkům v ateliéru nabízíte?

Cítím se jako fotograf ne obchodník i když alba, rámečky a další doplňky v ateliéru samozřejmě mám a kvalitně také vyvolávám fotky. Především dělám to co mě baví nejvíc – fotím lidi. Od čistého řemesla průkazových fotek přes profesní, až po umělečtější záběry. Pro děti nabízím kromě klasického focení i retro, o které je velký zájem. Je to zřejmě proto, že je to něco trochu jiného než jim nafotí ve většině ostatních ateliérů. Ale moje práce není omezená jenom na ateliér a fotím také na zahradě přímo za ateliérem nebo v parcích a na jiných hezkých místech venku. V posledních letech se specializuji také na svatební fotky. Vždycky se snažím pro zákazníky udělat maximálně poctivou práci.


S dětmi to může být někdy složité. Zvlášť dnes když je hodně hyperaktivních dětí.

Někdy je to složitější a jindy jednodušší, ale skoro vždycky je to zábava ze které vzniknou moc fajn fotky. U aktivních až hyparaktivních dětí je to takové „sportovní“ focení :-) ale o to úžasnější a spontánnější fotky z toho vychází.


Přece jenom to ale asi chce trpělivost.

Někdy ano. Občas děti dělají naschvály, schovávají se za sourozence nebo za věci či hračky. Taky ví, co za výraz nemají rodiče rádi a schválně ho dělají. Nemám s tím ale problém. Mnohdy takto děti vyfotím a ukážu jim to hned na displeji. Společně se tomu zasmějeme. Tím se prolomí ledy a většinou se mi tak podaří získat děti na svoji stranu a udělat spoustu hezkých fotek. Používám ale hodně různých technik, jak přimět děti ke spolupráci, aby neměly strnulý nebo otrávený výraz.


Mnohdy takto děti vyfotím a ukážu jim to hned na displeji. Společně se tomu zasmějeme.


Vypadá to, že máte s dětmi velké zkušenosti

Troufnu si říct, že ano. Fotil jsem i několik let děti pro časopis. Sám mám dvě děti na kterých jsem se toho po všech stránkách hodně naučil a pořád se učím. :-)


Nabízíte zákazníkům i něco speciálního, co jinde nedostanou?


Kromě již zmiňovaného retrofocení jsem začal nedáno dělat i film (slideshow) z fotografií v mimořádné kvalitě. Když se člověk dívá na fotky, které se opravdu zajímavým způsobem prolínají a navíc jsou podbarvené emotivní hudbou, je to zážitek, který nás může rozesmát i rozplakat. Máme pocit, jako bysme se dívali nejen na fotky ale na „živý film“. Navíc každý kdo má internet může slideshow sdílet se svými blízkými. Nebo lze film vypálit na DVD a přehrát v běžném přehrávači. Těžko se to popisuje, musí se to vidět:

http://fotomarian.cz/slideshow.html



Vždycky se snažím být pozitivní a navodit příjemnou atmosféru. Profesionální ale zároveň srdečné jednání je moje krédo, ať už fotím průkazovou fotku, umělečtější portrét nebo svatbu. 


Jaký je váš přístup k zákazníkům při focení?

Vždycky se snažím být pozitivní a navodit příjemnou atmosféru. Profesionální ale zároveň srdečné jednání je moje krédo, ať už fotím průkazovou fotku, umělečtější portrét nebo svatbu. Vždycky se snažím, aby se zákazníci cítili dobře a na focení rádi vzpomínali. Aby se jim pokud možno líbilo stejně jako výsledek. Proto jsem si také vymyslel slogan, který pevně věřím moji práci vystihuje: „Váš příběh vyprávím srdcem.“


Děkuji za rozhovor

Já taky... a teď můžeme jít udělat ten hezký portrét :-) ...


fotoMarian

Marian Vaňáč

tel.: 774 696 207


www.fotomarian.cz

www.svatebni-fotograf-uh.cz


Připravil: Aleš Durďák



Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Marian Vaňáč: profil fotografa

Reklama