Malované Slovácko od Zdeňka Hudečka

12.2.2014
Barevné a hlavně roztančené Slovácko, to jsou obrazy malíře a grafika Zdeňka Hudečka z Uherského Ostrohu. Z jeho folklorní tvorby vyzařuje kulturní dědictví, láska a vztah k regionu. Chvíle strávené v jeho ateliéru donutí člověka, pozastavit se nad krásami našeho malebného Slovácka.


Co Vás přivedlo do světa umění?

Do světa umění mne přivedla má rodina, přesněji můj otec. K umění jsem se dostával od raného dětství. Narodil jsem se jako třetí dítě z osmy sourozenců a otec byl amatérský malíř, maloval krojované scény z Horňácka, kde se narodil. Postupně jsem se k otci přidával, pracovával jsem s otcem i do pozdních nočních hodin. Největší zlom přišel v 15 letech, kdy jsem se rozhodoval o svém zaměstnání. Otec chtěl, abych šel na Umělecko průmyslovou školu. Malovat mě bavilo a stále baví tak jsem svolil. Nastoupil jsem tedy na Umělecko průmyslovou školu a od těch dob působím ve světě umění.


Co je pro Vás největší inspirací?

Má inspirace pramení především z hudebnosti, barevnosti a krojů Slováckého regionu.


Jste znám pro svůj ,,Hudečkův svět´´. Jaký ten svět je?

Hudečkův svět se dotýká spíše mé tvorby v oblasti imaginární a fantazijní tvorby. Fantazie hraje hlavní roli ihned ze začátku. Velkým procentem se na mé tvorbě podepisuje klasická hudba a poezie. Poslouchám klasickou hudbu, ale mám rád všechny žánry.


Vaše tvorba se dotýká oblasti snů, ale i folkloru Slovácka. Kde se ve Vás vzal nápad zabývat se

zobrazením Slovácka?

Jednoho osudového dne zamnou, přišel sběratel folkloru z Hodonína s otázkou či bych nezkusil zobrazit folklor. Začal jsem s hody v Uherském Ostrohu, prvně jsem si udělal studií a poté velký obraz. Postupem času jsem se dostal až k zobrazování Horňácka, Dolňácka a Kyjovska. Zaujali mne cimbálové muziky jako Jura Petrů a Martin Hrbáč.



Kam směřuje Vaše folklorní tvorba?

Folklor mne natolik uchvátil, že má tvorba směřuje k vnitřnímu srovnání s tímto faktem. Folklor nejen maluji, ale i ho prožívám a navštěvuji hody a jízdy králů.


Vyskytlo se na Vaší umělecké dráze zcela netypické místo pro výstavu?

Takové místo se v mé kariéře zatím nevyskytlo. Co se týká galerii, nemám rád přecpané galerie, kde se obrazy válejí i po zemi. Mám rád na úrovni uspořádané galerie. Velmi prostorná je výstavní síň V.Wunscheho v Havířově, kde jsem vystavoval v r. 2008. Neměl bych ani zapomenout na nádherné výstavní prostory na zámku v Uherském Ostrohu. Vystavuji nejen obrazy ze světa snů, ale i svou folklorní tvorbu, folklor jsem již vystavoval ve Velké nad Veličkou, Kyjově, Uherském Hradišti, Veselí nad Moravou, ale taktéž na Valašsku.


Jaký máte vztah ke Slovácku? Umíte si představit toto místo opustit?

Vztah ke Slovácku mám od dětství, byl jsem veden k lásce ke Slovácku. Poté co jsem se spřátelil s muzikanty folkloru, jsem se zcela sžil s regionem a můj vztah k této oblasti byl ještě pevněji zpečetěn. Popravdě si nedovedu představit opustit Slovácko, kdybych se měl stěhovat z Uherského Ostrohu tak jedině do Uherského Hradiště, je to město pěkné a kulturní.

Máte v oboru malířství vzor? Zahraniční, tuzemský?

Vzor, který by mi pomáhal, v mé práci nemám, snažím se jít svou vlastní cestou. Mám, ale velmi rád některé malíře. Z umělců zobrazující folklor je mně blízký J.Uprka ,C.Mandel ,A.Frolka a j. Z dalších českých malířů by to byl Jan Zrzavý, Josef Šíma, Ota Janeček. Surrealismus jako umělecký směr mě v raných obrazech dost inspiroval. Vždy jsem byl a ještě jsem jím unášen. Samozřejmostí je malířská stálice Paul Gauguin.


Jaký máte názor na moderní umělce?

Upřímně tomuto umění moc nerozumím, jsou to většinou instalace ve státních galeriích, tak i venku, v přírodě. Tohle, ale neznamená, že jsem odpůrce moderního umění. Moderní věci se mi líbí od Bohumila Kubišty a od česko- francouzské malířky Toyen. Z oblasti surrealismu mám rád obrazy od Jindřicha Štyrského a Salvátora Dallího.


Používáte u malování prostředky k relaxaci jako například hudbu?

Ano používám, hudba je mi velkým pomocníkem při mé tvorbě, o tom jistě svědčí velká sbírka cd v mém ateliéru. Miluji skladbu Moře od Claude Debussyho. Podle této skladby jsem namaloval obraz s názvem Debussyho moře. Toto plátno, mimo jiné je majetkem Mú Uh. Ostroh. Při práci poslouchám samozřejmě i české skladatele.

Malíř před rozmalovaným plátnem Jízda králů v Hluku

Kdy nejraději tvoříte?

Za mladších let to bylo od odpoledne do zhruba půlnoci. Dnes tvořím většinou dvě hodiny dopoledne a odpoledne tři hodiny.


Zabýváte se i jinou uměleckou činností?

Dříve jsem dělal design. Vytvořil jsem řadu plakátů, v 70. letech to byly plakáty a skládačky pro ZOO Lešná, logo a. s. Fatra i pro jiné podniky. Dodnes se věnuji plakátům pro Ostrožské hody a plakátům a pozvánkám pro vlastní výstavy. Vytvořil jsem také logo pro mikroregion Ostrožsko, dále pro Galuškovo Slovácko, Zámeckou galerii i nedávné logo pro Galerii zámecké věže, kde jsem naposled v závěru roku 2013, vystavoval.


Na čem právě pracujete?

Právě pracuji na velkém obrazu Jízdy králů, kdy chci zobrazit tři jízdy králů pospolu a to jízdy králů ve městech a obcích Kunovice, Vlčnov a Hluk. Z každé obce by měli vzniknout čtyři obrazy. Nestává se totiž moc často, že se v jednom roce jedou jízdy králů ve všech těchto třech městech.


Jakou máte představu o dalším vývoji své tvorby?

Budu stále pokračovat ve tvorbě folkloru a budu tuto tvorbu střídat s mou volnou tvorbou, dle nálady a chuti.


Vzpomínáte na svůj první prodaný obraz?

Ze začátku jsem hodně svá díla darovával rodině a kamarádům, do dneška se těmito obrazy chlubí. Mé první prodané dílo se pojí s Domem umění ve Zlíně, kde jsem vystavoval v roce 1968. Byl to velký obraz o rozměrech zhruba 100 x 80 cm, byla zde vyobrazena obnažená dívka v prohnutém tvaru v prohnutém tvaru se sepnutýma rukama ke kotouči slunce, myslím, že se jmenoval "ráno". Vzpomínám, že o to měl zájem jeden muž, ale já obraz neměl ani zarámovaný, byl jsem požádán o zarámování a poté muž dílo odkoupil. 

Jste malíř samotář nebo malíř bohém?

Jsem spíše samotářem, ke své práci potřebuji koncentraci.


Jak tvoříte své obrazy?

Jako první krok si vytvořím skici, u krojů tvořím podle vlastních i dostupných fotografii. Dále to v měřítku kompozičně porovnávám. Na bílé plátno se dívám třeba hodinu a přemýšlím, teprve až se mé myšlenky utříbí tak začnu malovat. Občas to není tak jednoduché a nedaří se, rozpracovaný obraz odložím a vrhnu se na další. Většinou mam rozpracováno více děl.


Kde lze v nejbližší době shlédnout Vaši tvorbu?

Zatím nemám představu. Letos možná ani nepočítám s autorskou výstavou, kolektivní výstava by mohla proběhnout a jedna kolektivní výstava v rámci členství UVU proběhla na přelomu loňského a nového roku ve Slováckém divadle. Loňský rok jsem uskutečnil šest autorských výstav. Pokud by mě tento rok někdo oslovil tak bych snad autorskou výstavu udělal. 


V Uherském Ostrohu máte svou galerii, chodí lidi?

V prvních letech existence galerie chodilo velmi málo lidí a teď vůbec nikdo. Čas od času se někdo objeví, ale jsou to lidé ze Zlínského kraje, z Valašska, ale také např. z Liberce a Prahy a dokonce i ze zahraničí. Občané Uherského Ostrohu nechodí. Myslel jsem, že zájem bude větší. Moje výstavy v zámeckých prostorech v Uherském Ostrohu se těší většímu zájmu a na vernisážích je účast dokonce velká.

Chtěl byste něco říci na závěr?

Lidem bych rád řekl, že bez umění se nedá žít, umění život obohacuje. Ať člověk chce nebo nechce, umění vždy něco vypovídá. Přál bych si, aby se lidé více zajímali, chodili na výstavy a pořizovali obrazy pro své domovy. Umění ať je to výtvarné nebo hudební je jednoduše nádhera, bez toho by byl můj život prázdný.


A co nám prozradí ostatní?

Tomáš, 18 let. Vnuk Zdeňka Hudečka

Ovlivnila tvorba pana Hudečka Váš život?

S mým dědou kamarádím už skoro 18 let a po celou tu dobu mi ještě nebyla položena otázka, zdali jeho tvorba můj život něčím ovlivnila, nebo jsem nad tím spíše ani nepřemýšlel.

Od malička mě děda brával na výstavy, provázel jeho ateliérem, kde jsem ho upřeně sledoval, jak tvoří svá budoucí hotová díla, a postupem času se stalo pro mě samozřejmostí mu s výstavami pomáhat. Díky tomu jsem měl tu možnost nahlédnout do mnohých míst, a setkat se tak se známými osobnostmi.

Jako malý vnuk jsem se snažil také tvořit malé mistrovské díla, ale můj „talent“ nebyl tak velký jako mistra Hudečka. Dnes dědovi pomáhám v oblasti informatiky a on je mi za to vděčný, ale ne tak jako já jemu za to, jakým mi je dědou a zároveň vzorem.

Jsem na něj moc pyšný a moc si ho vážím, protože ne každý má to štěstí mít takového dědu, jako je on. 


Připravila: Olga Slivková

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Malované Slovácko od Zdeňka Hudečka

Reklama