Jak vzniklo Valašsko, Slovácko a Haná

2.4.2014
Známý falzifikátor našich moravských dějin, jakýsi Jirásek, tvrdí ve svém pamfletu Staré pověsti české cosi o příchodu našich předků pod jakýsi bez­významný pahrbek zvaný Říp. Cituji: „Tu vojvoda ukázal na vysokou horu a děl: "To je ta země zaslíbe­ná, zvěře a modrých ptáků plná, medem oplývající. Plno laní, srn, skalních orlů, vodstva čistá, drahně ryb, vyder, bílý písek a zlato ..." Co to ten utopista za nepravdy hlásá? Ledabyl jakýsi. Co nás balamutí! Známe přece jiné proroctví velebnou kněžnou vyslovené a před našim lidem utajované k roku 1950 se vztahující: Vidím zemi rudou, strašně vyžranou a chudou. Nad ní hvězda pěticípá, pod ní český národ chcípá."

Z mateřských končin slovanských, od řeky Visly prý přišel jako první lid vedený praotcem Čechem. Aj, jaký to blud! Ach jaká nepravosť!

O nás Moravanech opět ani slovo. A to je dob­ře. Co bychom se také nesmyslně trmáceli kdesi pod jakýsi nicotný kopeček Říp, a pak se vraceli k nám domů na Moravu. Nejsme blbí.

Dávno, dávno před příchodem Čechů usadilo se v našem utěšeném kraji dělné a pracovité plémě Moravanů. Zvelebili zemi, klučili lesy, zorali pole, stavěli domy s modrou podrovnávkou, zpívali pra­staré písně nejprve s gajdošskou, posléze s cimbálo­vou muzikou. Nebránili se pokroku, a tak později přijali i jazz.

A léta plynula.

Nešťastné dějiny marnotratných Čechů dodnes kazí teta Libuše. Od té doby bratři naši neudělali směrem vpřed ani Krok.

Proto pojďme raději na Moravu. Padesátá léta. Naštěstí devátého století. Po Rastislavovi posadili starší rodu na stolici knížete statného a sličného, knížete Svatopluka (někteří tvrdí, že krále).

Znáte ten příběh s pruty? Zase jen záludný a mrzký podvrh importovaný k nám, jak jinak než ze zkaženého Západu. Ztroskotanci a zaprodanci šíře­ný. Ó, moji milí, bylo tomu jinak!

Z bylin, letopisů, pověstí a Kyjevských listů víme, že naši došli až pod horu Radhošť. Nebyli už všichni. Praděd zůstal v Jeseníkách. Staří a nemocní použili lanovky z Trojanovic na Pustevny. Sociálně slabí byli jištěni konopnou sítí. Na prastarém slovan­ském vršku zvolali ke stařešinovi: „Líbí se vám zde, prastařečku?" Rozhlédl se kmet zrakem mdlým, okem jiskrným a pravil: „Samo." :Toť buď jméno tvé nové, Sámem tě budeme zváti," jásajíce volali le­chové vznešení rodem i věhlasem a kmenové zpívali žalozpěvy, modlíce se ke své pramáti Věstonické Ve­nuši.

Přiblížili jsme se k vrcholům morav­ských dějin, době moravského knížete a slovenského krále Svatopluka. (Povšimně­te si, že tam, kde bratři Slováci potřebují k výkonu funkce krále, nám Moravanům stačí kníže).

Stárnoucí kníže často sedával v nádher­ných síních královského Velehradu se svatým Metúdem. Občas zašli i do sklepa starosty Staně Gregůrka na decku. Většinou spolu řešili státoprávní uspořádání a budoucnost země. Někdy se neshodli. Často marně hle­dali průsečík názorovým spektrem. Ale las­kavý dobrosrdečný Metúd to vyřešil většinou logicky, porovnav analýzu hodnotových řetězců, vstav, zahleděl se na hrad Buchlov, S věšteckým tónem v hlase děl: „Chlapi, vy­pijme si."

Zde bych učinil zásadní vědeckou analý­zu. Tvrdím, že Svatoplukovi synové byli dva. Proč by jim nesmyslně dával pruty? Cožpak byly Velikonoce? Kde máme zaznamenáno, že si Svatopluk maloval vejce? Nikde, přáte­lé, nikde. Vysvětlení je prosté, jak už v ději­nách zvratů bývá. Svatopluk si totiž zavolal své dva syny, zdůrazňuji dva syny, nalél kalí­šek slivovice a koštovačku vína a slavnostně, S tichým proroctvím v hlase, vznešeně, jak jen on to dovedl, pravil: „Chlapci, kurňa, za­vdejme si." A nastalo velké dělení země. Je­den synek se ihned sápal po víně, druhý oga­ra skočil po slivovici. A tak vzniklo Valašsko a Slovácko. Mladší ogara pak odešel se svojí družinou směrem severním do širých lesů, hlubokých údolí, zelených bujných palou­ků, starší šohaj se dal cestou jižní, kde nivy a luka, vinné stráně a vody rybné lákaly jeho družinu. Tento slavný den 7. u_ byl vyhlášen státním svátkem a měsíc říjen jest veleben jako měsíc valašsko-slováckého přátelství.




Byl zde však ještě jeden synek, opomenu­tý, ale bystrý, statečný vladyka hanácký, levo­boček (s kněžnou Libuší), Ječmínek. Ten se Svatoplukovi povedl obzvláště, ten si bude ve světě vědět rady. Na žírné Hané se osamo­statnil a v barvách JZD Slušovice zrovna dob­ře oře. Neholduje kořistnickému blahobytu, chce jen chléb pro svůj lid, proto sklízí také bohaté lány obilí. Tak se nám v traktoru Ze­tor 55 zabral do práce, že zabloudil a marně ho hledáme dodnes. Až ho prý najdeme, čeká nás lepší budoucnost moravské země.

Minulo mnoho let, ba staletí různá. Nový čas nastal a divné příhody v něm. Dobře se žije v zemi moravské, zemi čistých studánek, tichých lesů, rybných potoků, svěží zeleně, zemi hojnosti a plodnosti, smogových ouva­lů a průmyslových areálů. Hle, Morava, toť místo vyvolené. Nejcennější jistě je ale mo­ravské plémě, ten bujný lid, naše lidské zdro­je. Šťastná bud', o vlasti naše milá, siliž se po­kolení pod ochranou i operačních programů, inovačních strategií, optimalizací a racionali­zaci. Mohutniž a přemáhej protivenství pod prapory nových a nových reforem, buduj ev­ropské regulační rámce, akciové společnos­ti s neznámými vlastníky, nájemné vraždy, ctné bodyguardy, domovy důchodců a neh­tová studia. To vše už k nám dorazilo, toť vše jsme už dokázali.

To je náš kraj pracovitých a nadaných lidí Valašsko, Haná a Slovácko.

Tož, tak to bylo, milý Lojzo.


Autor článku: Jiří Severin


Převzato z Lihových novin. Perle lihovýchodní Moravy. Časopisu neodvislého, věnovaného lidu, jeho poučení a zábavě. Vydává Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Společnost přátel slivovice České republiky a slovácký týdeník DOBRÝ DEN S KURÝREM.

www.slovackemuzeum.czwww.facebook.com/slivovice.cz



Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Jak vzniklo Valašsko, Slovácko a Haná

Reklama