Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli

28.5.2014
Sáhněme si do svědomí a přiznejme si, že každý z nás občas zasvěceně diskutoval o knize, kterou vůbec nečetl. Snad všichni znají Osudy dobrého vojáka Švejka, ovšem ve většině případů z filmového zpracování, stejně je tomu tak i u mnoha klasiků, např. Čechova, Lermontova, Shakespeara nebo Ibsena. O jejich díle také dokážeme dlouze hovořit, protože je známe z divadelních prken, ale kdo z nás je doopravdy četl?


  Dlouhá léta jsem pracoval nejenom jako knihovník v běžném provozu, ale i jako knihkupec a tak mi za ta léta prošlo rukama tisíce knižních titulů. A často jsem dostával otázku, zda jsem všechny ty knihy četl, což samozřejmě vůbec není v lidských silách. Spoustu z nich jsem alespoň prolistoval, žánrově zařadil nebo si přečetl anotaci, o čem vůbec jsou, protože jenom tak jsem je mohl doporučit čtenářům. Musím se ale přiznat, že o mnoha z nich jsem dokázal mluvit velmi přesvědčivě, aniž by někdo nabyl podezření, že jsem je nečetl…

 Ústředním mottem knihy profesora francouzské literatury Pierre Bayarda Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, je citát Oskara Wilda: „Nikdy nečtu knihu, na kterou mám psát recenzi; člověk je pak příliš zaujatý.“ A i když se může zdát název knihy kontroverzní, zdání klame, neboť autor čtenáři předkládá velmi sofistikovaný esej, z něhož je zřejmé, že on sám vychází z velmi bohaté četby a své závěry dokládá pečlivými a faktickými argumenty. Bayard, jako univerzitní profesor předpokládá, že od kultivovaných lidí se očekává znalost všech důležitých děl světové literatury a klade si zásadní otázku: Jak se zachovat v ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Zároveň se sám přiznává:

    „Nemůžu se vyhnout povinnosti mluvit o knihách, které jsem ve většině případů ani neotevřel. Pravdou je, že totéž platí pro většinu studentů, kteří mě poslouchají. Ovšem i kdyby danou knihu četl jen jeden z nich, je tím moje výuka vážně ohrožena a já každým okamžikem riskuji, že se dostanu do úzkých.“

   Knihy dělí do čtyř základních kategorií: kniha, kterou neznáme; kniha, kterou jsme prolistovali; kniha, o které jsme slyšeli a kniha, na kterou jsme zapomněli. Dále poukazuje na fakt, že každý (ne)čtenář má tři typy zábran. První nazývá „povinnost číst“, neboť společnost, v níž žijeme, po nás požaduje (pokud nechceme ztratit svou tvář), mít přečteny tzv. klasiky. Druhý typ zábran je podobný předchozímu a Bayard jej pojmenovává jako „povinnost přečíst všechno“. Například, ačkoli většina humanitních vědců Proustovo dílo pouze prolistovala a nikdy je nepřečetla celé, je téměř nemyslitelné to veřejně přiznat. Třetí typ zábran se týká hovoru o knihách, kde autor připomíná, že je možné zaujatě debatovat o knize, kterou jsme nečetli, navíc možná právě s člověkem, který ji taktéž nečetl.

Knihovna BBB, zdroj fotky: lidakriklova.blog.cz



  Výstižná je i Bayardova zmínka o tom, jak dokážeme lhát sami sobě, cituji:

      „Lžeme ostatním, ale také a především sobě, protože je těžké si přiznat, že jsme nečetli knihy, které jsou v prostředí, kam patříme, považovány za základní. A tak zde, stejně jako v jiných oblastech života, projevujeme neobyčejnou schopnost přebudovat vlastní minulost, aby lépe odpovídala našim přáním“. Jinak řečeno, tak dlouho vyprávíme o Švejkovi, až uvěříme tomu, že jsme jej nakonec četli…

  Od Bayardovy knihy, která se ve Francii stala bestsellerem, však neočekávejte, že po jejím přečtení se stanete odborníky na literaturu nebo hlavními hrdiny literárních salónů. Hlavním přínosem zábavné i inspirující knihy je fakt, že se jedná o vyznání lásky ke knihám a hlubokým zamyšlením o tom, co pro nás četba znamená a jak nás proměňuje.

   A na závěr doplňující otázka: Četl autor tohoto příspěvku Bayardovu knihu nebo ne?



Radovan Jančář, ředitel Knihovny BBB


www.knihovnabbb.cz ​​


Bayard, Pierre. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Z francouzského originálu ... přeložila Petra James]. 1. vyd. Brno: Host, 2010. 203 s.







Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli

Reklama