Čičmany, aneb místo které mě na Slovensku prozatím nejvíce oslnilo

12.4.2014
Jednou jsem četl článek staršího data našeho nejčetnějšího internetového serveru o tom, že město Žilina má na Slovensku jedno z nejhezčích okolí pro organizování výletů. Jsem tu sice půl roku, ale tomuto tvrzení musím dát jak jinak, než za pravdu. Je tu totiž stále co objevovat!

Pro nadšence jako jsem já, letošní úvod roku z hlediska počasí výletování náramně přeje. Jinak tomu nebylo před pár týdny. V poznámkách s nápady mi od minulého semestru ležel jeden stále nezrealizovaný tip od známého. Což se posléze ukázalo, jako znamenité doporučení.

Po dopoledni stráveném v Rajecké Lesné návštěvou kalvárie s křížovou cestou a unikátního dřevěného Slovenského betlému, jsem se vydal na další část svého putování. Bylo kolem poledne, když jsem autobusem vjížděl údolím do vísky s názvem Čičmany. Věděl jsem jen tolik, že se tu nachází skanzen. Atmosféra se nedá popsat slovy – jako by vás autobus vysadil do děje pohádky. Po rychlém zorientování jsem došel k expozici povážského muzea, kde jsem se dozvěděl, že je čas polední přestávky.

Neváhal jsem a využil ji tedy k občerstvení. „Zakotvil“ jsem v Penzionu u Katky (výstupní zastávka autobusu – Čičmany chaty) na venkovní terase. Slunce hřálo, pivo Topvar žízeň příjemně zahánělo a k tomu výborně chutnaly přímo zde vyráběné brynzové pirohy s vynikajícím koprovým dresinkem.


Radenův dům vlevo (část expozice s pokladnou), prodejna suvenýrů s kavárnou a posezením vpravo.

Penzion s hostincem

Miniatura v originále

Nové a staré

Jeden ze slavných čičmanských vzorů

Chvíli po půl jedné se konala prohlídka expozic s průvodkyní. Šlo o protější roubenoudřevěnici (v koláži levá horní fotografie - dům vlevo), kde byl nastíněn život předků. Potéjsme se vrátili do Radenova domu, kde je i pokladna s malou prodejnou suvenýrů. Expozice na mne působila dosti stroze vzhledem k rozlehlosti historické části obce. (Vstupné však pro studenta bylo pouze 1,30 €). Od paní průvodkyně (a pokladní v jedné osobě) jsme se mimo jiné dozvěděli, že dnešní Čičmany podléhají vylidňování. Dožívají zde původní obyvatelé a mladší ročníky chaty využívají především k víkendové relaxaci. Musím také podotknout to, že většina slovenských památek svou mimosezonní otevírací dobou myslí i na neposedné turisty jako jsem já. Tím chci říct, že velké množství z nich má otevřeno i v zimní měsíce, na což povětšinou od nás zvyklí nejsme. Přesto se vždy vyplatí ověřit konkrétní otevírací dobu na oficiálním webu každé památky. Během pobytu jsem zavítal do kavárny s prodejnou suvenýrů, kde jsou nabízeny zde, ručně tvořené výrobky. (Nachází se ihned vedle Radonova domu). Mají tu tkaný sortiment přes oblečení až po bytové doplňky – opravdu hezké a na pohled kvalitní kousky.

Po exkurzi jsem zamířil do spodní části obce, kde se zdvihá kopec a naskýtá se pěkná vyhlídka na dochovanou dobovou část s chatami. Ta však také není zcela původní. I zde ničily požáry nebo sami obyvatelé demolováním původních objektů a zastavováním novodobými domy. Celou obcí protéká čistá říčka Rajčianka. Zde jsem pořídil několik fotografií a dopřál si oddychovou přestávku. Na kopci slunce také hřálo, ale silný vítr šlehal do tváří. V tuto chvíli jsem se rozhodoval, zda nechat ujet první autobus a využít další spojení po více než třech hodinách. Jelikož jsem chtěl projít a pořídit snímky v každé uličce, tak varianta s „ujetím“ prvního autobusu vyhrála. Já tedy zůstal do pozdějších hodin. Toto rozhodnutí se později ukázalo jako velice rozumné.

Několik hodin jsem tedy křižoval tu část vsi plné tmavých dřevěných domů s bílým vzorem. Fotografií z výletu byly jako vždy desítky. Z téměř celé vesničky se naskýtal pohled na Strážovské vrchy s pomalu ale jistě tajícími zbytky sněhu na sjezdové dráze. Přes všechnu tu

nádheru bylo však pár věcí do očí bijících. Nevzhledně vypadaly dřevěnice s přimontovanými satelity, případně plastovými okny a posledně s plechovými střechami. To vše jste ale pod vlivem atmosféry tohoto místa schopni odpustit.

Slunce sláblo a schylovalo se k mému odjezdu. Stále se však i přes pozdní odpolední hodiny do Čičman trousily první hrstky jarních turistů, kteří nemohli déle vydržet sedět doma na zadku, tak jako já. Autobusem se mnou odjížděla jak průvodkyně, tak paní z prodejny suvenýrů, které se také neřadí k místním obyvatelům. Slunce zapadalo a já se šinul autobusem příjemně utrmácený zpět ku Žilině.

Následující výletní den, při cestě k Chatě pod Klečianskou Magurou mi jeden spolucestující postarší pán při vyprávění o cestování prozradil, že čičmanské vzory měly dříve praktickou funkci. Chaty byly vápnem bíleny proto, aby odlákaly červotoče od záměru zabydlení se v dřevěnicích spolu s jejími obyvateli. Zmínil se také o tom, že vzor těchto perníkových chaloupek byl použit pro dresy národního slovenského týmu, jak při LOH v Londýně, tak i těch letošních ZOH v Soči.


Autor článku: Ondřej Vlček


http://vlcekondrej.blog.cz/rubrika/cestomanie













Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Čičmany, aneb místo které mě na Slovensku prozatím nejvíce oslnilo

Reklama