Čeká nás Digitální demence (Ctrl+C a Ctrl+V namísto čtení a psaní)?

3.4.2014
Na tuto otázku hledejte odpověď v knize, které se prodalo přes 200 000 výtisků a několik měsíců (!) se udržela na prvním místě bestsellerů týdeníku Spiegel.

              Jde o knihu, která vzbudila mimořádný ohlas, ale reakce na ni byly často rozporuplné. Autor Manfred Spitzer, který mimo jiné vede univerzitní psychiatrickou kliniku v Ulmu a hostuje jako profesor na Harvardu, obdržel e-mailu typu: Právě tady pálím z virtuálního kalašnikova. Kdybych měl opravdový, vás bych odbouchnul jako prvního! Nebo: Vždyť vy jste naprosto staromódní. Nechcete se rovnou vrátit do jeskyně?  Jeden starosta ho u příležitosti přednášky přivítal slovy: Dobrý večer, můj syn vás nenávidí, ale já bych ho rád přivedl s sebou. Sám autor reaguje slovy „i pro patnáctileté je pravda občas nepohodlná.“ Teď už jste zajisté netrpěliví a chtěli byste se konečně dozvědět, co je vlastně obsahem knihy Digitální demence, že ano?​

                Věděli jste například, že v sousedním Německu byla publikována zpráva vládní komise zabývající se problematikou závislostí, v níž je uvedeno: „Asi čtvrt milionu osob mezi čtrnácti a čtyřiadvaceti lety můžeme považovat za závislé na internetu, další 1,4 milionu za problematické uživatele internetu.“  A co říkáte faktu, že před pěti lety zaznamenali lékaři v Jižní Koreji - státu, který se v oblasti informační techniky nachází ve světové špičce - u mladých dospělých stále se častěji vyskytující poruchy paměti, pozornosti a soustředěnosti, a také emocionální zploštění a celkovou otupělost, což celé nazvali syndromem digitální demence.​


Velmi zjednodušeně řečeno, ve spoustě věcí jsme přestali používat vlastní mozek a rozum, a čím dále více se spoléháme na nejrůznější digitální pomocníky. 


      Spitzer napsal do podtitulu své knihy Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum, přičemž se opírá o rozsáhlé a seriózní výzkumy, které nedávno proběhly nejenom v Německu, ale i ve Spojených státech. Vyplývá z nich například, že žák deváté třídy tráví s digitálními médii více času (průměrně 7,5 hodiny denně) než spánku. A to nebylo započítáno užívání mobilů a Mp3 přehrávačů. Jak by takový výzkum asi dopadl v České republice? Obávám se, že velmi podobně. Ale v čem vidí autor hlavní problém? Velmi zjednodušeně řečeno, ve spoustě věcí jsme přestali používat vlastní mozek a rozum, a čím dále více se spoléháme na nejrůznější digitální pomocníky. Kdo z nás si pamatuje alespoň několik telefonních čísel (nepočítám v to vlastní, ale i na to si mnozí nejsou schopni vzpomenout)? Používá ještě někdo automapu, když máme navigaci?  Nevíme něco? Žádný problém, máme přece Google!  Ale jak na to reaguje náš mozek, který není statický, ale snaží se neustále přizpůsobit strukturu systému zpracování informací podle měnících se požadavků? Na základě duševní aktivity se náš mozek ustavičně mění, naše prožívání, cítění, myšlení a jednání v něm zanechává paměťové stopy, které potom nevědomky využíváme v intelektuálním životě. A právě přebujelé používání digitálních médií má – velmi zjednodušeně řečeno – za následek postupné změny v paměťových stopách. Cituji autora:

            Digitální média nás vedou k bezstarostnosti vůči vědomostem, protože vše si můžeme (znovu) najít na síti. Tím se dlouhodobě vytrácejí odborné znalosti, které ale nutně potřebujeme při samostatné duševní práci, neboť dospělí se učí především tím, že připojují nové informace k těm stávajícím.



       Mozek se tedy mění svým používáním a nejsou-li některé části dostatečně využívány, pak se náš neurální hardware postupně rozkládá. U generace dětí odkojených internetem tak podle Spitzera hrozí pokles výkonnosti mozku, čímž dojde k jeho opožděnému vývoji a jejich duševní výkonnost od počátku zůstane pod úrovní jejich možností. A nebude se to týkat jenom myšlení, ale i vůle, emocí a především sociálního chování.


Na základě duševní aktivity se náš mozek ustavičně mění, naše prožívání, cítění, myšlení a jednání v něm zanechává paměťové stopy, které potom nevědomky využíváme v intelektuálním životě.

   Ne, nekamenujte mne, nestřílejte do mne kalašnikovem, já tu knihu nenapsal! Ale pokud se chcete dozvědět mnohem více i o jiných faktorech souvisejících s digitální demencí, např. sociálních sítích, DVD Baby Einstein nebo o laptopech ve školce, vřele vám tuto publikaci doporučuji. Zároveň si ale dovoluji upozornit, že vás nečeká žádné odpočinkové, humorné či povrchní čtení, ale docela složitá psychologická studie. Ale zase si procvičíte svůj neurální hardware…

Radovan Jančář, ředitel Knihovny BBB


Spitzer, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. [Překlad František Ryčl]. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 341 s. 

Líbí se Vám náš článek? Dejte o něm vědět vašim přátelům.

Komentáře k článku - Čeká nás Digitální demence (Ctrl+C a Ctrl+V namísto čtení a psaní)?

Reklama